Vodní elektrárny loni doplácely na sucho, letos se jim daří

Přestože přírodní podmínky v České republice umožňují využít sílu vody jen v omezené míře, s rozvojem hydroenergetiky se do budoucna počítá a roste počet zejména malých vodních elektráren.

Vodní elektrárny letos lámou rekordy

Podle nejnovějších zpráv Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se vodním elektrárnám v Česku letos daří mimořádně dobře. Velké vodní elektrárny v prvním čtvrtletí navýšily oproti loňsku výrobu o 50,7 %, malé dosáhly meziročního přírůstku 2,8 %. „U vodních elektráren je nutné trend sledovat v dlouhodobějším horizontu, nicméně pokud srovnáte například loňský a letošní březen, velké vodní elektrárny posílily meziročně výrobu dokonce trojnásobně,“ komentuje výsledky Petr Kusý, ředitel Odboru statistického a bezpečnosti dodávek ERÚ.

V roce 2018 totiž vodní elektrárny doplácely na sucho. „V průměru vyrobily o třináct procent méně, v případě malých vodních elektráren byl pokles dokonce osmnáctiprocentní. Náchylnost některých typů obnovitelných zdrojů na výkyvy v počasí je v meziročním srovnání dobře patrná,“ poznamenal ke statistice Kusý.

Na českém území aktuálně vyrábí elektřinu devět velkých vodních elektráren, tři velké přečerpávací elektrárny a bezmála 1 500 malých vodních elektráren. Lokální využití vodní energie má u nás dlouhou tradici. Už v 19. století poháněla voda mlýny, pily, hamry, později vznikaly vodní elektrárny. Ty využívají potenciální a kinetickou energii vodních toků. Potenciální neboli tlaková energie vzniká působením gravitace a závisí na spádu, tedy výškovém rozdílu hladin, zatímco kinetická energie na rychlosti průtoku vody.

Jak vlastně vodní elektrárna funguje?

Energie vody se přenáší na turbínu, která roztáčí generátor. Na základě elektromagnetické indukce se v něm rotační energie mění na energii elektrickou. Vodní elektrárny nejenže využívají obnovitelný zdroj energie, ale neprodukují žádné odpady a minimálně znečišťují okolí. Zároveň jsou nenáročné na obsluhu a údržbu, takže představují jeden z nejekologičtějších způsobů získávání elektřiny.

Mohou dobře posloužit jako alternativní zdroj energie v době energetické špičky. V tomto ohledu mají velký potenciál přečerpávací elektrárny, které s využitím přebytku energie, zejména z obnovitelných zdrojů, čerpají vodu do výše položené nádrže. Odtud pak v případě potřeby proudí voda zpět k turbíně a vyrobená energie putuje do sítě.

Dopady na životní prostředí je třeba zvážit

Určitá úskalí však výstavba vodních elektráren přesto přináší. Velké elektrárny mají značný dopad na charakter krajiny – vodní nádrže a přehrady podstatně změní krajinný ráz i místní ekosystémy. Každou podobnou stavbu proto provází bouřlivá diskuze a je nutné důkladně posoudit dopady na životní prostředí. Například přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách, zařazená mezi sedm největších divů České republiky, má dodnes své odpůrce i mezi odborníky kvůli umístění horní nádrže na vrcholu hory.

Životní prostředí však samozřejmě ovlivní i malá vodní elektrárna. „Vzdouvací zařízení i samotné malé vodní elektrárny tvoří překážku pro vodní organismy a u nově budovaných vodních děl zase může dojít k záplavě cenných biotopů,“ uvádí ekologické sdružení Calla. Ochrana přírody přináší podle ekologů omezení, na která je nutné myslet už ve fázi plánování a také během vlastního provozu elektrárny.

Norsko jede na vodu, Čína staví giganty

V globálním měřítku jsou vodní elektrárny nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem – produkují 17 % celkově vyrobené elektřiny a jejich podíl na produkci energie z obnovitelných zdrojů činí 70 %. V české Elektřině Nazeleno tvoří vodní zdroje 3 % celkového objemu energie z obnovitelných zdrojů. Pochází z menších vodních elektráren – z takových, které nezapomínají ani na rybí přechody. Nejčastěji jde o elektrárny z povodí Berounky nebo potoků na Vysočině.

K hydroelektrárenským velmocím patří Norsko, které využívá k výrobě elektřiny z 90 % vodní zdroje. Vysoký podíl představuje vodní energie i v Paraguaji, Brazílii, Kanadě či Rakousku.

Největší vodní elektrárna se ovšem nachází v Číně na řece Jang-c‘-ťiang. Dokončena byla v roce 2012, jmenuje se Tři soutěsky a její výkon činí 22,5 GW. Má 185 metrů vysokou a přes dva kilometry dlouhou hráz, rozloha nádrže o délce 600 kilometrů je 1 084 km². Pomyslné stříbro patří vodní elektrárně Itaipu na řece Paraná na hranicích mezi Brazílií a Paraguayí s výkonem 14 GW; třetí největší je další čínské dílo, vodní elektrárna Xiluodu s výkonem 13,86 GW. Pro srovnání – nejvýkonnější vodní elektrárna v Česku, zmíněné Dlouhé stráně, má instalovaný výkon 0,65 GW.

‍