Louky, step, mokřad, lužní les nebo farmu. To vše najdete na starobylém statku uprostřed Prahy, který se zabývá environmentální výchovou. A když se věnují ekologii, je nasnadě, že i s energiemi to tu mají pěkně Nazeleno.
Je dost pravděpodobné, že jste vy nebo vaše děti v Toulcově dvoře za trochou toho ekologického poučení byli. Malebný statek o rozloze deseti hektarů má za sebou zajímavý příběh. První zmínky o usedlosti sahají do středověku, v šedesátých letech minulého století dvůr přešel pod křídla Státního statku Praha. Ten v něm zřídil výrobnu krmných směsí a bývalé stodoly předělal na průmyslové objekty. A dal mu jaksepatří zabrat.
Jelikož areál patřil (a dodnes patří) Praze, nebyl po revoluci součástí privatizace. Po dlouhých jednáních, která vedla zakladatelka a „duchovní matka“ celého projektu Emilie Strejčková, se v roce 1994 podařilo prosadit myšlenku, aby dvůr sloužil ekologickému vzdělávání.
S jednotlivými budovami to ale po dlouhém komunistickém devastování nevypadalo vůbec dobře. Nicméně šestice nadšenců se pustila do rekonstrukcí.
Když dokončili první budovu, začali také s programem — jako první pořádali akce pro školy, později se vzdělávání zaměřilo rovněž na učitele.
Jak se dařilo opravovat další a další stavení, přibývalo i pestřejší náplně. Tak například Noemova archa zachraňuje původní česká plemena hospodářských zvířat, jako jsou krávy červenky, původní druh ovcí Šumavka nebo v poslední době stále populárnější přeštické prase.
Zdroj: toulcuvdvur.cz
Rozvoj práce s dětmi později přinesl mateřskou školu, která je zajímavá jedním primátem: její ředitelka byla vůbec první u nás, kdo do české legislativy přinesl pojem lesní školka.
V Toulcově dvoře působí také sociální podnik Envira, který dává práci až šesti desítkám hendikepovaných. Ti pracují na zahradách, v chráněné dílně nebo ve zdravé jídelně.
Je logické, že tam, kde se takto intenzivně zabývají ekologií a vzděláváním kolem životního prostředí, se sami snaží být ekologičtí. „Abychom nekázali vodu a nepili víno, od samých začátků v devadesátých letech se zabýváme tím, jak být víc v souladu s přírodou i v otázce energií. Jakmile to začalo být trochu možné, někdy kolem roku 2000, začali jsme odebírat elektřinu vyrobenou co nejvíc z obnovitelných zdrojů. Dnes již odebíráme energii 100% z obnovitelných zdrojů – Elektřinu Nazeleno od Nano Energies. Vážíme si toho, že jsou i naším partnerem — ekologická výroba energie totiž vyvolává řadu otázek, na které od nich vždy dostaneme odpověď a naše případné obavy tak rozptýlí. Jde například o spalování slámy z obilovin,“ pochvaluje si Jakub Moravec, PR manažer Toulcova dvora. Elektrárny, které by při výrobě zpracovávaly pouze slámu či monokulturně pěstované plodiny, v portfoliu čisté Elektřiny Nazeleno opravdu nenajdete.
Dalším zajímavým místním projektem je zadržování dešťové vody. V podzemí areálu byly obrovské nádrže, které sloužily ke sbírání surovin na krmivo pro dobytek — vozily se sem zbytky ze závodních jídelen z celé Prahy. „Toulcovští“ tyto nádrže postupně opravili a zrenovovali a dnes je používají k chytání dešťové vody. Té je tolik, že areál ji nespotřebuje, a tak slouží k zavlažování přilehlého mokřadu. „Tento projekt ale není u konce, neustále vymýšlíme další a další způsoby, jak bychom tuto vodu mohli dál recyklovat a dostat ji do oběhu, třeba i mimo náš areál,“ popisuje Moravec.
Zdroj: Matěj Orlický
Kromě toho se v Toulcově dvoře snaží pro školku a jídelnu nakupovat bezobalové potraviny a co nejvíc preferovat lokální farmáře a výrobce. Mají také vlastní zahradníky, kteří na jejich pozemcích pěstují sezonní ovoce a zeleninu. A přebytky, které se ve dvoře nezkonzumují, prodávají obyvatelům okolních sídlišť.