Obaly od sušenek do lesa nepatří. To se ví. Co dalšího a proč bychom v lese dělat neměli? Sepsali jsme 5 prohřešků. Děláte je také?
Příroda dostává vlivem turismu zabrat. A strážci v národních parcích, v horách i lesích se mohou přetrhnout, aby dopad jednotlivce na životní prostředí zmírnili. Co můžeme udělat my, abychom jim neházeli klacky pod nohy a šli příkladem?
Stačí jedna kamenná mohyla a za pár dnů jich jsou okolo stovky. Kameny to nebolí, tak proč se to nemá? V korytech řek je na kamenech živo. Jsou tam jikry ryb, larvy hmyzu i rostliny důležité pro vodní ekosystém. Když takový kámen z vody vyndáte, celá tahle zoologická to má spočítané. Na hřebenech zase vadí něco jiného. Každý kámen v horách má své místo. Stavěním mohyl přerušujeme, co trvalo tisíce let. Až příště pyramidu uvidíte, radši ji rovnou rozeberte. Čím méně jich v lese bude, tím méně inspirace pro ty, kdo zatím neví, že se to nemá.
Pochybujeme, že si cestou na vrchol opečete buřty nad vatrou. Les ale chytne od odhozeného skla, odložených brýlí nebo zapálené cigarety. Stačí jiskra spadlá do jehličí a hoří les. Cigareta v lese (a 50 metrů od něj) vás může vyjít draho. I když vás ale nechytnou nebo neshoří les, nedopalky zůstanou. Rozkládají se zhruba 15 let (některé typy filtrů se nerozloží vůbec) a uvolňují v přírodě kdejaké jedy. Když už si cigaretu na čerstvém vzduchu zapálíte, noste s sebou aspoň přenosný popelník, třeba zavařovačku.
Ale není to zadarmo. Za dron dostanete pokutu až v ceně eurovíkendu. Pokud máte smůlu a od ztracené hračky začne hořet les, vyjde vás to jako cesta kolem světa dvakrát tam a zpátky. To ale jen na okraj. Typický bzučivý zvuk irituje výletníky, trpí ale především zvířata. Ptáky dokonce ruší tak, že opustí hnízdo i s mláďaty. To hraničí s trestným činem. Dronů už se v Česku prodalo po desetitisících a ve světě po milionech. A prodeje dál rostou, takže se dá čekat zpřísňování pravidel a pokut. Někdy ale stačí zamyslet se a být ohleduplní. Mimochodem, máme zmiňovat i přenosné repráky s muzikou?
Obal od sušenky nebo igelitový sáček v lese vyhodí ignorant. Pak jsou ale odpadky, které nám tak hrozné nepřijdou. Ohryzek od jablka, slupka od banánu a pomerančová kůra se přece rozloží? Ano, ale třeba právě slupce od pomeranče to trvá rok a půl. Navíc do lesa nepatří. Zdánlivě neškodná žvýkačka se rozkládá ještě mnohem déle.
Bolest dnešních lesů a hor jsou papírové kapesníky a vlhčené ubrousky. Naschvál spočítejte, kolik kapesníků se povaluje u stezky, až budete příště výletovat. Papírový kapesník se rozkládá několik měsíců, vlhčený ubrousek, který je v zásadě plast, až 300 let. Tak až si příště odskočíte po půl litru limči za pařez, už víte, co nepoužít.
Na vrcholu Kněhyně vyhrála příroda nad turisty. Minulý rok stezku na jeden z nejvyšších beskydských vrchů zavřeli. Žijí tam vzácní ptáci včetně kriticky ohroženého tetřeva hlušce. Všichni mají rádi klid a na rozdíl od sportovců a turistů je pro ně oblast poslední místo, kde se dá žít. V Krkonoších zase pravidelně omezují vstup kvůli sběračům borůvek. Tak si říkáme, než abychom si sami před sebou museli nakonec zakázat chodit do přírody úplně, to radši půjdeme příkladem. A co vy?